Historická jádra a vývoj krajiny Sokolovska
Sokolovsko je krajina radikálně přetvořená těžbou, v níž zaniklé vesnice, přeložené vodní toky a nově založené lesy vytvářejí křehký, mnohovrstevnatý prostor, který dnes vyžaduje digitální modelování, hydrologické bilance a citlivé plánování, aby mohl být udržitelně regenerován pro budoucnost.
Sokolovsko je krajina, která se v posledních sto letech několikrát kompletně přepsala. Historické mapy a ortofota ukazují ještě drobnější, rozptýlenou těžbu uhlí a kamence, menší lomy a vesnice typu Lipnice nebo Jehličná. To všechno mizí pod velkolomy Jiří nebo Pohraniční stráže a navážkou podkrušnohorské a vintířovské výsypky. Spolu s vesnicemi zanikají i rybníky, Pstružný a Vintířovský potok zčásti tečou jinudy nebo zmizí v technických korytech a odvodňovacích kanálech.
Pohled na historická fota dokazuje, že dnešní lesy nejsou z velké části původní, ale druhotná vrstva po těžbě surovin. Místy máme rozbité zbytky starých lesů a zámeckých areálů a parků jako pouhé fragmenty mezi nově založenými porosty na výsypkách a v mozaice rekultivací. Výsledkem je území s extrémní historickou stopou, kde se těžba, zánik sídel, přeložky vodních toků a nové lesy skládají do jedné vrstvené, docela křehké krajiny.
Tato historie ukazuje, že krajina je živý organismus, který se mění v čase, někdy dramaticky právě jako na Sokolovsku. A právě proto potřebujeme: digitální modelování vývoje, hydrologické bilance, scénáře budoucího využití, a hlavně citlivé plánování regenerace.
Chytrá krajina připomíná, že dobrý návrh nevzniká v prázdnu. Musí respektovat to, co v krajině bylo, i to, co v ní může být za 30 let.