Analýza zemědělství

Zemědělství v Karlovarském kraji je v rámci Česka unikátní tím, že nejde o klasický „stroj“ na obilí. Zemědělsky nepříznivé faktory jako vyšší nadmořská výška, horší půdy a rozsáhlá chráněná území paradoxně nutí využívat krajinu směrem k šetrnějším formám hospodaření, takže místo polí s pšenicí vidíme mnohem častěji louky a pastviny, které z celkové rozlohy zemědělské půdy zabírají 60 %. V roce 2023 bylo téměř 59 % zemědělské půdy v režimu ekologického zemědělství, což z Karlovarského kraje dělá jednoznačného lídra v rámci ČR. A ne, není to statistická kuriozita, ale základní nastavení celého systému.
Na mapě vidíme, že Karlovarský kraj jsou vlastně dva kraje v jednom. V Chebské pánvi a části Sokolovska převažují velké bloky konvenční orné půdy s pšenicí a řepkou, ale  Toužimsko, Bochovsko, nebo Slavkovský les a krajina směrem ke Krušným horám tvoří mozaiku menších bloků trvalých travních porostů v ekologickém hospodaření nebo v přechodném režimu. Výsledkem je nižší průměrná intenzita produkce, ale zároveň výrazně vyšší úroveň ekosystémových služeb – lepší retence vody, menší erozní riziko a vyšší biodiverzita.
Karlovarský kraj se v kontextu klimatické změny chová jako „tiché ohnisko“ sucha. Extrémní epizody nejsou na první pohled nejdramatičtější v republice, ale opakují se jarní deficity půdní vláhy, které zasahují především jarní ječmen, brambory a pícniny v nížinných částech.: Velké bloky orné půdy v pánvích v nížinách jsou citlivé na erozní epizody a rychlý odtok, zatímco mozaika luk a pastvin ve členité krajině ve středu a severní části kraje v ekologickém režimu zvyšuje infiltrační schopnost půd a stabilitu výnosů. Vysoký podíl ekologického hospodaření a pastevních systémů v podmínkách Karlovarského kraje tedy není jen „zelený bonus“, ale klíčový adaptační prvek, který propojuje zemědělskou produkci, fungování krajiny a zmírňování dopadů sucha.

‍